V současné době představuje povinné očkování celkem 7 očkovacích dávek podaných během dětství, které chrání proti 9 infekčním nemocem. Pravidelné očkování dle současného očkovacího kalendáře pro děti v ČR zahrnuje:
1. Hexavakcína - očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B
Základní očkování se zahajuje od započatého 9. týdne po narození dítěte 2 dávkami hexavalentní vakcíny (chrání proti 6 výše uvedeným nemocem) v průběhu 1. roku života, podanými v intervalech nejméně 2 měsíce mezi oběma dávkami a 3. dávkou podanou nejméně 6 měsíců od podání druhé dávky, nejpozději před dovršením 18. měsíce věku dítěte (schéma 2+1). U nedonošených dětí se očkování zahajuje také ve 2 měsících, podávají se ale 3 dávky s odstupem minimálně 1 měsíc a 4. dávka nejméně 6 měsíců od podání 3. dávky (schéma 3+1).
Očkování dítěte v takto časném věku má svůj mimořádný význam, neboť od 2 měsíců věku nemá již žádné protilátky přenesené od matky a v případě získané infekce má onemocnění právě v kojeneckém a batolecím věku nejtěžší průběh.
(U dětí očkovaných proti tuberkulóze se očkování hexavalentní vakcínou provádí od 13. týdne po narození dítěte, vždy však až po zhojení reakce po očkování proti tuberkulóze.)
V ČR se hexavakcína používá již od roku 2004, plošně od roku 2007. V současnosti se v ČR používají 2 hexavalentní vakcíny: HEXACIMA, pro nedonošené děti je určena vakcína INFANRIX HEXA.
V dalším věku proběhne 2x přeočkování:
- ve věku 5-6 let (obvykle během 5-leté preventivní prohlídky) - přeočkování proti zášktu, tetanu a černému kašli vakcínou BOOSTRIX
- ve věku 10-11 let přeočkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli a přenosné dětské obrně vakcínou BOOSTRIX POLIO
V tabulce je přehled nemocí, proti kterých hexavakcína chrání:
Nemoc |
Přenos |
Příznaky |
Možné následky |
| Záškrt | kapénková infekce | hnisavý zánět krku s těžkým otokem zhoršujícím dýchání | trvalé ochrnutí hlasivek a polykacích svalů, smrt udušením |
| Tetanus | infekce rány | křeče žvýkacích a šíjových svalů, postupné křeče celého těla při plném vědomí | trvalé poškození svalů, vysoká úmrtnost na zástavu srdce nebo kolaps dýchacího systému |
| Černý (dávivý) kašel | kapénková infekce | těžký dlouhotrvající dávivý záchvatovitý kašel | zápal plic, zánět středního ucha, krvácení do spojivek, mozku, riziko náhlé zástavy dechu a úmrtí - zejména u neočkovaných kojenců |
| Žloutenka typu B | krevní přenos - píchnutí o jehlu, transfuze, pohlavní styk | zánětlivé onemocnění jater, průjem, chřipkové příznaky | riziko chronického průběhu s následnou cirhózou jater a karcinom jater |
| Infekce způsobená hemofilem typu B | kapénková infekce | infekce horních a dolních dýchacích cest, zánět hrtanové příklopky, záněty středního ucha, zánět mozkových blan, sepse | trvalé poškození mozku, hluchota, vysoké riziko smrti udušením |
| Dětská přenosná obrna | kapénková infekce | ochrnutí kosterních svalů, nejčastěji dolních končetin | trvalé ochrnutí, úmrtí |
2. Očkování proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím
Podávají se 2 dávky živé očkovací látky PRIORIX, první ve věku 15 měsíců věku (nejpozději však do 18 měsíce věku), druhá dávka mezi 5. a 6. rokem věku.
Mezi nežádoucí účinky vakcíny patří zejména zvýšená teplota až horečka (5-15% očkovaných), přechodná vyrážka na kůži, zánět spojivek, známky zánětu horních cest dýchacích. Tyto projevy, pokud se vyskytnou, se objeví většinou 6.-12. den po očkování.
pozn.: spalničky jsou virové onemocnění, které patří mezi nejvíce nakažlivé choroby, přenos je kapénkami vzdušnou cestou, člověk je infekční už 4 dny před nástupem vyrážky. U nakažených neočkovaných dětí se vvyskytují komplikace při onemocnění spalniček až v 15% případů. Závažnou a obávanou komplikací je těžké poškození mozku. Léčba onemocnění je pouze symptomatická. Očkování je nejdůležitějším nástrojem v prevenci spalniček. Plošným očkováním se snížila frekvence výskytu této nákazy v ČR na minimum, pro představu v r. 1969, kdy očkování proti spalničkám začalo, bylo v tehdejší ČSR téměř 59000 případů spalniček,v roce 1981 už "jen" 939 případů. Za posledních 10 let se u nás vyskytují jednotky, max. desítky případů a jedná se často o importované nákazy ze zemí s nízkou proočkovaností. V r. 2014 proběhla i v Ústeckém kraji lokální epidemie spalniček (okolo 200 případů), zdrojem infekce byl nemocný muž po návratu z Indie.
3. Očkování proti tuberkulóze
Od r. 2010 se neprovádí plošně u všech novorozenců, ale jen u vybraných dětí, které jsou ve zvýšeném riziku onemocnění tuberkulózou. Jedná se o tyto skupiny dětí:
- Jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, v níž dítě žije, měl/má aktivní tuberkulózu.
- Dítě, jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, v níž dítě žije, se narodil nebo souvisle déle než 3 měsíce pobývá/pobýval ve státě s vyšším výskytem tuberkulózy než 40 případů na 100 000 obyvatel. Ministerstvo zdravotnictví každoročně uveřejní seznam států s vyšším výskytem tuberkulózy do 30 dnů od aktualizace provedené Světovou zdravotnickou organizací.
- Dítě bylo v kontaktu s nemocným s tuberkulózou.
- Indikace k očkování vyplývá z anamnestických údajů poskytnutých lékaři novorozeneckého oddělení nebo registrujícímu praktickému lékaři pro děti a dorost zákonnými zástupci dítěte.
Pravidelné očkování je plně hrazené ze zdravotního pojištění. Povinnost osob podrobit se stanovenému druhu pravidelného očkování je uvedena v § 46 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. V rámci pravidelného očkování lze použít jinou očkovací látku, než zajistí Ministerstvo zdravotnictví (v souladu s § 47 Zákona č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví). Tato očkovací látka musí být v České republice registrována a výlohy za ni pak platí rodič sám.
